RG~blog (Lukáš Mižoch)
pixylophone(Petr Stáníček)
Baldachýn (Tomáš Baldýnský)
Weblog Sovy v síti (Marek Prokop)
Osel (Věda a technika, ale více ta věda
POOH(osazenstvo Stokorcového lesa)
!TechBlog! (Martin Šrubář)
Websky (David Bureš)
Yuhůův weblog (Dušan Janovský)
Weblog o tvrobě webu (Vít Dlouhý)
Madaj (dot) net (Robert Madaj)
Poznámkový blok (Filip Rožánek)
conBLOG (Jiří Bureš)
Hlava (Eduard Hlava)
FFFilm (Franta Fuka) [tohle taky]
O bezostyšnosti
Občané Liberce
Představitelé města Liberce odsouhlasili bez výběrového řízení prodej pozemků holandské developerské firmě Multi
Development Corporation,
která chce bez jakékoliv architektonické a urbanistické soutěže v rozlehlém prostoru mezi tramvajovou tratí na
Soukenném náměstí, terminálem městské dopravy a parkovacím
domem postavit několik moderních budov s obchody, multikinem, kancelářemi, byty nebo panoramatickou restaurací.
Náklady na projekt se odhadují na dvě miliardy korun.
Předpokladem této stavby je zboření obchodního domu Tesco (bývalý Ještěd).
Primátor města Ing. Jiří Kittner poděkoval radním, že rozhodli jak bylo výše řečeno, přes petici Svazu Libereckých
architektů. Viz článek.
Jediná překážka, která zbývá k tomu, aby se bývalý zaměstnavatel p. Kittnera chopil práce (a výhodné zakázky),
tkví prozatím v tom, že záměr zbourat Tesco nebyl projednán s jeho majitelem - britskou společností TESCO STORES.
Každá zpráva o zakázkách, které město přiděluje, je doprovázena poznámkou o ...velmi originálním,...poněkud nestandardním,
...velmi zvláštním řešením. Primátorovi města Liberec Ing.Jiřímu Kittnerovi zřejmě nevadí, že má z ostudy motýlka.
Má to asi něco společného s dědičností, protože za komunistické éry mělo Liberecké vedení partaje pověst zapšklého komunismu, který byl mnohem
„papežtější“ než jeho vzor.
Že Liberec je dějištěm trapného pokračování komunistické arogance vládnutí dokládají např. stránky
články
Mafie nebo
Korupce nadzvedávala lidi ze židlí či Bez korupce a mnohé další.
V tomhle výkřiku, který si tu troufám představit, zdaleka nejde jen o klientelismus
(výstižnější pojmenování je v obecné češtině "jánabráchismus") libereckých radních.
Podstatně důležitější roli tu hraje bezostyšnost s jakou se rozhoduje o svědcích doby, o paměti národa.
Liberec nikdy nebyl postižen tak, jako např. Ústí nad Labem. Ani bombardováním, ani rozhodnutím komunistických potentátů.
Tehdejší Fučíkova (dnes Masarykova) třída a Mírové náměstí v Ústí nad Labem jsou mementem, jak dopadá rozhodování zosobněné moci.
Místo secesních a klasiscitních domů - betonové LEGO - jakási kopie Mostu. Dodnes tyto rány město Ústí nezhojilo.
Otřesným poznáním byly pro mě hlasy lidí z jakési ankety k Tescu. "Je to nepraktická budova...svědek komunistické
megalomanie...rezatý bunkr..."
Je to zvláštní proto, že ve své době byla stavba (tehdy Ještědu) něčím zvláštním, co se výrazně a neopakovatelně
lišilo od tehdejší betonové šedi typizovaných staveb. Šestiúhelnikové, plástvové řešení bylo mimo Ještědu použito
na stavbu Kotvy a jinak snad ne.
Protože Ještěd nebyl financován Priorem (tehdejší obchodní domy), ale skupinou devíti nebo snad 11 provozovatelů
(přesně si už nepamatuji), byl každý provozovatel , ač jedním objektem spojen - zároveň oddělen od ostatních.
Proto je to řešení tak složité.
Ale to je prostě doklad doby. Návrh zbourat TESCO je
svým způsobem stejného druhu, jako zbourat radnici - což je převzatá myšlenka od jednoho z diskutujících.
Radnice je také nepraktická, není historicky cenná, mizerně využívá prostor a je pouhou kopií vídeňské radnice.
Pořád věřím Liberečanům, že se proti záměru zbourat TESCO rozhodně postaví.
Podívejte se na stránky
SIAL v jaké souřadnosti je objekt dnešního TESCO jmenován:
Review of Major Projects realised by SIAL prior to 1991 | Television tower and hotel Jested | 1974 |
Supermarket MAJ (Tesco), Prague | 1976 | |
Sports centre on Jested,Liberec | 1977 | |
Supermarket Jested (Tesco), Liberec | 1982 | |
Ski jumps complex, Harrachov | 1985 | |
Residential building for the IBA, Berlin | 1986 | |
Concert hall and an arcade, Teplice | 1986 | |
Svaty Petr Ski complex, Spindleruv Mlyn | 1987 | |
Remodelling of the Zbrojnicka mountain chalet, High Tatras, Slovakia | 1987 | |
Culture centre, Ceska Lipa 1970 | 1990 |
Vážený pane rektore, přátelé,
je mi ctí a potěšením, že mi bylo dovoleno přednést laudatio a představit pana profesora,
inženýra architekta Miroslava Masáka.
Máme před sebou člověka, jehož rozsáhlé dílo patří k tomu nejlepšímu, co bylo ve druhé polovině minulého století
v České republice postaveno. Žije u nás jen málo architektů, kteří mohou předložit tak obsáhlý a srovnatelně
kvalitní architektonický soubor prací, jenž našel uznání jak v domácím, tak i v zahraničním prostředí.
Z bohaté nabídky mohu připomenout obchodní dům Máj v Praze. Miroslav Masák, společně s Johny Eislerem a
Martinem Rajnišem, jím vytvořili dílo, které se stalo manifestem občanského civilismu a spojnicí s věhlasnou
érou funkcionalismu. Jinou významnou Masákovou realizací je rekonstrukce Prvního paláce pražských vzorkových
veletrhů, dnes se Sbírkou moderního a současného umění Národní galerie. V ní se s úctou a respektem podařilo
propojit prvky moderní architektury s památkou slavné minulosti české předválečné avantgardy.
Ve městě, které
zvláště přirostlo panu profesorovi k srdci - v Liberci - byl spoluzakladatelem Sdružení inženýrů architektů SIAL.
Společně s jedinečnou osobností - docentem Karlem Hubáčkem zde realizoval obchodní dům Ještěd (zdůraznil L.K.).
Práce pana profesora byly představeny nejen na mnoha evropských výstavách, ale i v zámoří.
Řada jeho děl došla k publi- kování na stránkách domácího a zahraničního tisku. Shledávám v tom mimořádnou
zásluhu, neboť česká architektura tak ve velmi kvalitní podobě byla představena mezinárodnímu publiku.
Například kniha Architecture in the Seventies vyšla v Londýně a publikace Prag - Kunst und Architektur
byla vydána ve Vídni.
Významného uznání dosáhlo dílo Česká architektura 1945-1995, Mašinisti,
které obdrželo cenu Ministerstva kultury ČR za nejkrásnější knihu roku. Vynikající odborné renomé a
morální kredit Miroslava Masáka dospěly ve společenskou odezvu, kterou bylo jeho povolání do sboru
poradců Václava Havla. V Kanceláři prezidenta republiky působil jako ředitel kulturní sekce a znalec pro
oblast architektury a památkové péče. Posléze, jako místopředseda Rady Pražského hradu, koncipoval plány
hradní obnovy.
Těsné spojení s mladými architekty sdruženými ve spolku Obecní dům a osobní přátelství s profesorem
Ivanem Rullerem a architektem Viktorem Rudišem přivedly Miroslava Masáka ke spolupráci s brněnskou Fakultou
architektury. Měl jsem štěstí, že jsem s panem profesorem mohl učit. Proto si o něm troufám hovořit jako o vzoru univerzitního pedagoga - mimořádně vzdělaného, náročného, kritického, ale vždy vstřícného a ke studentům i kolegům přátelského člověka. Pro vynikající osobní vlastnosti a jedinečnou schopnost vést a učit mladé lidi se pan profesor stal vyhledávaným a uznávaným pedagogem. Vztah k hodnotám, jako je pravda, úcta a spravedlnost, mu v předlistopadové době způsobily celou řadu příkoří, která v nesnadných časech musel překonávat. Také proto jej můžeme považovat za vzor studentům, které na našem vysokém učení vzděláváme. Doufám, že působení na naší alma mater mu poskytlo do- statek příležitostí k rozvinutí poznatků a zkušeností, získaných v liberecké Školce SIAL, kterou s Karlem Hubáčkem založil a vedl. V době nesvobody a "hřbitovního ticha", jak minulou dobu nazval profesor Mirko Baum z univerzity v Cáchách, to byla nekonvenční forma alternativního postgraduálního architektonického učiliště, koncepční ateliér mladých absolventů architektonických škol. Bylo to středisko s pozitivistickým profilem a do budoucnosti zaměřeným pohledem.
Dovolte mi ještě drobnou poznámku.
Udělení čestného doktorátu vnímám ve dvou duchovních úrovních.
Především jako jedinečnou příležitost k ocenění mimořádného člověka - vynikajícího učitele a odborníka,
který je po roce 1990 s brněnskou Fakultou architektury těsně a nezpochybnitelně spjat. Zároveň v něm
nalézám uznání oboru, jenž se na ní od založení alma mater pěstuje a kterému pan profesor
jedinečným způsobem ve prospěch mladé generace i společnosti zasvětil život.
Dámy a pánové, děkuji Vám za pozornost.
Doc. Ing. Josef Chybík, CSc., děkan Fakulty architektury
Autor: Leopold Kyslinger 17:54
Mail paní poslankyni MUDr. Zuzaně Roithové
Vážená paní poslankyně,
dovolte mě především vyslovit v první den roku 2005
přání úspěšné práce v EP a pohody, míru a klidu v životě soukromém.
Když jsem četl vaší reakci z 19. února 2004 - část cituji:"...Jak
ukázal soud mezi společnostmi Microsoft a Apple před pár lety,
nebyl chráněn nápad na grafický způsob umístění programu na
obrazovce - "okna", jen jejich konkrétní provedení od společnosti
Apple a když se společnost Microsoft jen nechala inspirovat
nápadem, ale provedení (naprogramování) bylo již jiné,
tak společnost Apple spor prohrála...",
tak jsem se rozhodl vám
napsat.
Je mi nesmírně líto, že používáte jako podporu své argumentace,
vyjádření účastníka sporu.
Vím, jak je těžké rozlišit fakta od
lobystických polopravd. Americké právo, a snaha všech (faktických)
monopolů (nejenom Microsoftu) tuto formu práva zneužít, se stává i
americké společnosti přítěží.
Svědčí o tom stále vzrůstající
finanční hodnota sporů, která už více než dvakrát převyšuje zisky
AT&T před jejím násilným rozdělením v polovině osmdesátých let.
Bill Gates, který DOS nevymyslel, ale jenom upravil,
podle dokumentů společnosti Caldera,
zveřejněných v souvislosti se soudním sporem, 6. 8. 1989
prohlásil: "To, že se objevilo několik klonů DOSu, mělo
dramatický vliv na stanovení ceny MS-DOSu. Domnívám se, že
kdyby neexistovaly klony, prodávali bychom ho o 30-40% dráže."
Nejkřiklavější příklad byl pokus fy Microsoft patentovat poklepání
myší: US 6,727,830. Nevím jestli je to vyřízeno, zdá se, že je to i
na americké právo silná káva.
Návrh patentového řízení se nazývá "Hardwarové tlačítko pro spouštění aplikací
založené na čase" a pro názornost ocituji celý překlad:
"Je poskytnuta metoda a systém, který rozšíří funkcionalitu
aplikačních tlačítek na výpočetním zařízení s omezenými zdroji.
Alternativní funkce aplikace jsou spouštěny v závislosti na čase,
po který je aplikační tlačítko stisknuto. Standardní funkce aplikace
je spuštěna, když je tlačítko stisknuto po krátký, tedy normální,
časový úsek. Jiná funkce je spuštěna, pokud je aplikační tlačítko
stisknuto několikrát v krátkém časovém intervalu, například
poklepání."
Ještě musím upřesnit, že slovo poklepání je oficiální lokalizace
slova, které se obvykle (ale chybně) čte jako dvojklik.
Osobně si nedovedu představit vyplácení poplatku za instalaci a
opakované používání semaforu na přechodech, za aplikaci paralenu
při onemocnění horních cest dýchacích a zvlášť za jeho aplikaci
jako mírného analgetika.
Analýza Price Waterhouse Coopers volí opatrná slova, ale všimněte
si jak. Cituji:
"Mírný způsob oficiální patentové ochrany informační techniky se
zasloužil o soutěž v softwarovém průmyslu také minimálními
bariérami vstupu. Softwarový patent,který slouží ochraně netechnických vynálezů, může
vysokou inovační míru zabít. Nicméně, názory na softwarový patent v jeho
aktuální navrhované formě se mění hodně. Mnoho velkých společností,
které pracují v nadnárodním měřítku, včetně evropských, zjevně
působí ve prospěch oficiální ochrany softwarového patentu.
Většina malých podniků však se stejným principem nesouhlasí.
Jen velmi málo evropských společností se připravovalo na důsledky
softwarového patentováni. To vyvolává otázku, jak
zavedení evropského softwarového patentu ovlivní strategii
Evropana založenou na širokém používání ICT.
Paní poslankyně - prosím - rozvažte ještě jednou své stanovisko,
abychom my, respektive naše děti a vnuci, nebyly zotročeny
nepřiměřenou patentovou ochranou.
Autor: Leopold Kyslinger 17:40
Ad ŠKROMACHOVA HOZENÁ RUKAVICE - článek Jiřího Pehe
Je samozřejmé a oprávněné (nesnáším slovo relevantní), že
politologové vnášejí do hodnocení událostí svojí projekci a svůj,
mnohdy osobitý názor.
Co ale nikdy nepochopím, je míra bagatelizace
faktů, které se nehodí politologovi „do krámu“.
Politolog je osoba veřejná, protože k publikaci svých názorů využívá
taková média, která mají měřitelný vliv (tím vylučuju např. Thomase
Haase).
Jestliže takto ovlivňují část populace, měli by nést i příslušnou
odpovědnost. Jenom nevím jak by se to mělo v praxi projevit.
Napíšete-li (o M.Zemanovi):„... I on koneckonců na začátku své sociálně demokratické
kariéry nasednul do již dobře jedoucího vlaku. Žádné schopnosti
budovat stranu na zelené louce nikdy neukázal...“ - spoléháte na
špatnou paměť svých čtenářů, nebo jste to s bagatelizací přehnal.
Horákova ČSSD...a dobře jedoucí vlak?
Co teď uděláte? Omluvíte se? Nebo spolu s prof. MUDr. Cyrilem Höschlem DrSc.,
pokládáte inteligenci 60% naší populace na hranici debility - a pro takové
je zbytečné psát odpověďně a pravdivě?
Autor: Leopold Kyslinger 20:45
Odpověď na otázku z guestbooku
ve svém článku o počítačovém pirátství píšete:
V žádném případě nechci mluvit za ostatní. Přesto jsem přesvědčen, že existuje nemalá komu-nita lidí, kteří stejně jako já cítí nemorálnost softwarového pirátství, ale nejsou zcela sto všem podmínkám legálního vlastnictví vyhovět. Vidím totiž nemorálnost řady cen, znění licenčních podmínek a překážky, které poskytovatel klade vývoji.
Ano. Klíčovou otázkou je ta zatržená. Ale napřed odpověď na otázky.
Může být cena nemorální? Ano, může.A pokud mluvíme o té peněžní tak dokonce i ze zákona. Viz např. zákon 526/1990 Sb.ve znění pozdějších doplňků §2 odst. (3) Prodávající nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk.
Nemyslím, že bychom žili pod nadvládou monopolu, bez možnosti volby.
Statistika posbíraná z počítadel counter.cnw.cz z různých stránek vystihuje situaci v ČR. Nemusí být přesná, ale řádově se lišit od skutečnosti nebude.
Řekněme MS:Ostatní=98:2.
Tomu odpovídá i portace použitého softwaru. Já se vyžívám ve vektorové Xaře X1. Už vícekrát jsem se pokoušel této závislosti zbavit, ale marně. Jenomže- je portovaná výhradně pro Windows. V Linuxu si ji nenainstaluju i kdybych se na hlavu stavěl. Takže musím nejen Xaru - 5300 Kč za verzi X1- ale i Windows. Volbu nemám. Leda ve verzi. Protože je v současné době verze XP Home levnější než Me, vyhrály to Xpéčka. Jsem totiž ve starobním důchodu a nemám kam couvnout. To není volba, to je nutnost. Nabídl jsem firmě XARA Ltd. lokalizaci produktu do češtiny - bezplatně. Ani neodpověděli.
Teď ocituji část licenčního ujednání té Xary.
2) Restrictions:
This license gives you the right to use the Software but all rights not specifically mentioned in this agreement, including ownership rights, intellectual property rights, trademarks and copyright, are re-served by Xara Ltd or its licensors. You may not decompile, reverse engineer, disassemble or otherwi-se reduce the Software to a human perceivable form. You may not modify, rent or resell for profit the Software, or create derivative works based upon the Software. Any reproduction of the Software is prohibited.
(Omezení:
Tato licence vám dává právo používat software, ale všechna práva i ta, která nejsou předmětem této dohody, včetně vlastnických práv atd. atd . jsou vyhrazena Xara Ltd nebo smluvním poskytovatelům. Je zakázána dekompilace, reverzní inženýrstvý, rozložení nebo jiná vnímatelná změna softwaru. Nesmíte obměňovat, pronajímat nebo se ziskem překupovat software, nebo vytvářet deriváty založené na tomto softwaru. Kopírovat software je zakázáno.)
Úspěšnost evropského civilizačního prostoru je založena na svobodném studiu, pokusech a následné změně. Změna nemusí být úspěšná, pokus nemusí dopadnout dobře. Přesto platí, že nikdo vám nezakazuje studovat složení tržně úspěšného kosmetického krému. Jediné omezení je v tom, že nesmíte svůj případný výrobek vydávat za dílo původní firmy. Svoboda, pokoušet se něco dělat, je pro naši civilizaci fundamentální.
Dokážete si představit, že by se efemeridy (aktuální souřadnice nebeských objektů) poskytovaly za úplatek licencovaným držitelům da-lekohledů? Umíte si představit svět, ve kterém byste museli platit licenční poplatek za chůzi po světelně řízeném přechodu (někdo to přece vymyslel), za používání specializovaného nářadí, za používání Mendělejevovy tabulky prvků?
Jeden z prvních, který mluvil o krádeži byl B.Gates, když zjistil, že rozšířenost jím napsané verze (!) Basicu neodpovídá stavu jeho pokladničky.
Zeptejte se autora písničky, která zlidověla, zda trvá na tantiemech! Taková kšeftařská omezení brzdí pokrok a zabraňují lidem ve studiu a modifikacích programů, zabraňují jim v jejich užívání, zvyšují náklady firem. Tato omezení vedou ke světu, který je méně civilizovaný. Stát má moc zorganizovat věci tak, aby byly nespravedlivé a neefektivní, ale to je špatné.Většina znalostí by měla být svobodná.
To jsou (modifikovaná!) slova Roberta J. Chassella zakládajícího ředitele Nadace pro svobodný software.
A to je to, o čem mluvím!
Autor: Leopold Kyslinger 15:05
Limity policie
Dělení moci na složku zákonodárnou, výkonnou a soudní je prý nezbytným atributem demokracie. Selže-li však zákonodárná složka, výkonná a soudní dohlíží na uplatnění tohoto selhání. Tristní zkušenosti samostatného českého státu zcela jasně a neskrývaně dokazují, že tyhle tři pilíře podepřou cokoliv.K důchodové reformě
Ráno jsem šel do Alberta pro čerstvé pečivo. Při návratu jsem potkal
důchodkyni "od vedle", kterou tíha osmdesáti let ohnula rovnoběžně se zemí.
Na můj pozdrav odpověděla: "To je hnusně!" Otřáslo mnou poznání, že se chce se
mnou bavit. Vždycky jsem byl na svůj zjev až nezdravě hrdý a teď vidím,
že mně považuje za vrstevníka.
Zablekotal jsem něco ve smyslu, že je podzim a příští rok přijde zase jaro.
Pozorně mě vyslechla, pokývala hlavou a plačtivým hlasem řekla: "...a my to
nemůžeme změnit." Poklepávajíc hůlkou se vydala šouravou chůzí ke svým domovním dveřím.
A my to nemůžeme změnit... mně drnčelo v hlavě ještě i doma.
Konfiguruju síťovou kartu mého počítače v Danixu (
www.danix.cz ), abych zjistil
čím se Danix liší od běžné distribuce.
Potřebuji totiž mít něco v ruce až skončí ve škole, kde jsem učil, indoš.
Můj bývalý kolega, ICT správce, totiž pořád bláhově věří, že z nebe (=kraj nebo
ministerstvo) spadnou nějaké peníze. "Vždyť to nemůžou nechat úplně padnout" je
jeho argument. No a já, jak se hrabu v té konfiguraci najednou zajásám. Název
počítače, název počítače je to co jsem nemohl rozluštit. Bylo tam totiž napsáno
- adresa všesměrového vysílače. No a je to název počítače. Hotovo.
A my to nemůžeme změnit...
A vždyť má vlastně pravdu. Je cca o 14-15 let
starší než já, éra počítačové
komunikace ji tedy nadobro unikla. Vychovala děti, a za stále řídnoucích návštěv
viděla, jak se jejich děti mění v dospělé. Tzv. zasloužený odpočinek se jí
změnil v urputnou snahu ještě alespoň něco zbytného si odříct, aby nějak
motivovala své pra-potomky. Je to obtížné. Režie bydlení si dělá nárok na 70%
jejího příjmu a tomu musí přizpůsobit i stravu
Na sebe, na svůj aktivní odpočinek jí nezbývá už vůbec nic a jsouc tím podobná
tragické figuře Lindy z vize Aldouse Huxleye "Konec civilizace" (Brave New World)
sleduje bez pohnutí umělé emoce a plastiková zranění prezentovaná televizí.
Tarpejská skála.
Jak přímočaře to řešili ve starověké Spartě.
Žasnu nad tím, jakých špinavostí jsou novináři schopni.
http://www.blisty.cz/art/20020.html
6.10.2004
Nelegální prodej jedlých olejů z GMO na Slovensku
Setuze a dalším genetickým hříšníkům* (Ahold, Brölio a Tesco) hrozí vysoká pokuta
/* to je krásná nadávka, že? (leo)
Karel Vaníček
Takhle je uveden článek v Britských listech. Jeho podstatou je že Greenpeace o
výskytu oleje informovala Úřad veřejného zdravotnictví SR pro podezření, že
nalezené výrobky vyrobené z GMO nebyly povoleny ministerstvem zdravotnictví
podle zákona 152 z roku 1995 Z.z.
Žil jsem v domnění, že středověk je pro obyvatele Česko - Slovenského prostoru
odbytou kapitolou. Pokud náhodou potkáme fanatického mnicha s planoucím zrakem,
tak se mu pečlivě vyhneme, protože - jak pravil Werich - nejhorší je srážka s blbcem.
Britské listy si pana Wericha moc nepovažují.
Svým chováním, tím, že dávají
slušně placeným fanatikům prostor, evokují představu, že tomuto vědnímu oboru existuje řádná
(a dokonce většinová) oponentura.
Činnost Greenpeace v téhle oblasti je vlastně urážkou
jejich názvu. Nejvlastnějším zájmem Greenpeace by mělo být zabránění
vzrůstající chemizaci prostředí při vystupňovaném výnosu. A to je cílem genetických modifikací.
V konkrétním případě jde o umocněnou hloupost. Umocněnou neznalostí. Jedlé oleje
jsou triacylglyceroly mastných kyselin, převážně kyseliny olejové, linolové,
linolenové a palmitové. Neexistuje žádný způsob, žádná analýza,
která by odlišila olej ze např. soji GM free a ze soji GM. Dokonce nelze rozlišit
olej získaný ze soji a olej vyrobený chemickou sytézou. Vytěžujeme rostliny
proto, že vyrábějí olej levněji než chemický průmysl.
Nejsem si dokonce jist ani tím, že by to bylo v takovém rozporu s citovaným
zákonem. Příslušné ustanovení vypadá totiž takhle:
(1) Ten, kto vyrába potraviny, manipuluje s nimi alebo ich uvádza do obehu,
je povinný ich označiť v štátnom jazyku /8c/ týmito údajmi:
...
c) údaj, že potravina obsahuje geneticky modifikované organizmy, ich časti,
deriváty a metabolity alebo ich produkty, ak tak ustanovuje potravinový kódex
A Setuza má Ceresol řádně označený.
Smysluplnější by bylo zkoumat množství kyseliny erukové v řepkovém oleji.
Řepkový olej byl až do padesátých let minulého století výhradně technickou
látkou pro výživu zakázanou, protože obsahoval už jmenovanou kyselinu erukovou,
což je buněčný jed. Pečlivým šlechtěním odrůd
(není to snad také genetická modifikace?) se daří držet obsah kyseliny erukové
pod 5% a vznikla jakási dohoda, že tato podprahová koncentrace je zdraví neškodná.
Nejsem si jist, že u buněčného jedu může existovat něco jako podprahová
koncentrace a nejsem v této domněnce osamocen. Raději se tedy zdržuji používání
olejů, které řepkový olej obsahují.
Hloupost argumentů proti GMR ční až snad do stratosféry (
nepoužívám zkratku GMO, protože vnucuje představu, že jde o jakési organismy,
což už samo o sobě je podezřelé) a když uvážím, že Britské listy tuto hloupost podporuji musím se ptát:
Co takhle svědomí, pane Čulíku?
Úvaha
Nedávno jsem objevil na blackhole.sk článek
Proč nenávidím idioty... Název mě
zaujal, ale po přečtení mě došlo, že autor neměl na mysli tu šťastnou část
populace, která je postižena nějakou formou dysfunkce šedé kůry mozkové.
Naopak. Měl na mysli jedince s normálním IQ. Takové, kde škola nesplnila svůj
základní úkol - naučit se učit.
Vzdělávání je činnost , která umožňuje odpovídat na "dementní" otázky.
Jakmile ztrácím trpělivost tak činit, jsem nemocný já. Ne ten, kdo se ptá.
A je jedno jestli onemocním patologicky nebo stářím.
Protože sám patřím mezi generaci, která už na téhle planetě žije jen z
milosrdenství jiných, hlídám se.
Pamatuji se, že jsem svého ohromeného otce, aktivního hudebníka a milovníka
klasiky, donutil někdy v r. 1957 poslouchat ABC Boogie od Billa Haleye.
Marně mě vysvětloval jednoduchost bluesového frázování a emotivní jednoduchost
basové figury v boogie v kontrapunktu ke skladbě Bugatti step od J. Ježka,
kterou mi hbitě na klavíru přehrál.
Bugatti step se mi líbila, ale odsudek ABC Boogie jsem nesl těžce a přičítal ho
věku. Otec byl ročník 1902.
Teď jsem v podobné kůži a mnohdy se přistihnu ve snaze nějaké jednání a chování
odsoudit, aniž se na to podívám z hlediska toho jednajícího.
Vzpomenu si na otce, vzpomenu si na Satiry od Iuvenala - jak hořekuje nad
Římskou mládeží, nad ztrátou "starých římských ctností", protože má-li mít
moje další existence smysl, pak jen v tom, abych předal to dobré co umím a co znám.
A přestal plakat nad virtuálním hrobem.
Město bohů
Trochu opožděně reaguju na výrok ministra spravedlnosti o pozoruhodné souvislosti zločinosti a sexu dětí. Vzpomněl jsem si na brazilský film Město bohů ze slumu pod Cukrovou horou v Riu de Janeiro. Tam tyhle starosti žádný z představitelů neměl.
Trochu líto mi je MUDr Uzla, jehož vyjádření z hlediska sexuologa pohotový zpravodaj přidal k šokujícímu vyjádření JUDr.P. Němce. Uzla omlouvá jenom pověstná kultura české žurnalistiky. Jeho odpověď byla evidentně vyjmuta z kontextu otázky. Takový žurnalista se vás zeptá, zda byste si dovedl představit ospraveditelnou vraždu a běda, zmíníte-li v jedné setině hovoru klasický výrok o vraždě tyrana. Mediální headline vás nařkne z ospravedlňování brutálních trestných činů.
A je to tady. Trestný čin. Co to je? Proč je čin někdy trestný a jindy ne? Existuje příčinná souvislost mezi věkem a existencí trestných činů?
Trestný čin je virtuální realita. Zda je v ČR čin trestný nebo ne, určuje zákon č. 140/1961 Sb s pozd. doplňky. Zrušte tenhle zákon a nebudou trestné činy!
Touhle virtuální realitou se živí nemalá skupina obyvatel. Policisté, vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci. A protože jsou s tou virtualitou na štíru tak často jim oznámí: „Game over“. To, když policie případ odloží (rád bych věděl kam), vyšší soud, po odvolání, rozsudek zruší anebo je stejně reagováno na dovolání či stížnost pro porušení zákona, ne-li ty-ty od Evropského soudu ve Strasburgu.
Jak to tedy definuje zákon č. 140/1961 Sb.?
Jak to souvisí s dětskou kriminalitou? Všimněte si, prosím, že tady žádná zmínka o věku není, leda v odstavci (4), kde je řečeno, že stupeň nebezpečnosti záleží také na osobě pachatele. Pozoruhodné!
Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.
Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno
d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná
Ano. Tak praví zákon. A co na to ta virtuální realita?
Trestní řád - zákon č.141/1961 Sb. říká:
V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
V současném trestním právu EXISTUJÍ táková ustanovení, která dovolují policii neodkládat případy, kde pachatelem je osoba mladší 15 let, ale hledat příčinné souvislosti tr. činu a hlavně osoby, které za těmi příčinami stojí:
Na závěr:
Dovedu si představit stav, kdy v souvislosti s trestným činem dítěte je
vyšetřováno jeho okolí, jeho (ne)odpovědní zástupci a pachatel musí tomuto
vyšetřování a nakonec i soudnímu řízení přihlížet. Jsem přesvědčený, že tento
způsob, který nevyžaduje žádné dramatické změny v zákonech, by vedl k podstatnému
snížení nejenom dětské kriminality. Ostatně - jeden příklad za všechny -
postup bývalého starosty New Yorku Rudolpha Giuliani.
Volby & omyl s.r.o.
Vždycky, když se blíží volby objeví se výzvy všem slušný občanům:„Jděte k volbám ať nevyhrajou komunisté!“ Lákavá a jednoduchá logika.
Mistrovství propagandy je v umění vyvolat dojem, aniž se sdělí pravý účel. Ne! Komunisté nejsou nebezpečím, které by nám reálně a za dnešních podmínek hrozilo. I kdyby se přece jenom stalo, že by komunisté vyhráli, je tu parlament a ne Národní fronta, prostě všechny nástroje funkční k tomu, aby se nedalo vítězství ve volbách zneužít historickým způsobem.
Ne! Komunisté - to je odstrašující popiska cukřenky. Je to způsob, který zdánlivě logicky dovolí (na rozhodující chvíli) zapomenout jak se politické strany chovaly. Na jejich bezostyšnou hrabivost, na rozsévání špíny až člověk žasne jakého morálního deficitu jsou schopni. Na jejich ustavičné finanční machinace, s různým úspěchem omlouvané jako náklady transformace.
Ba ne. Finanční machinace jsou nástrojem moci. Rozděl a panuj! No a to rozdělení něco stojí a samozřejmě se nedá takhle vykazovat. Většinou se z toho obviňuje ODS, protože je to strana, za kterou jsou peníze. Jenomže to není způsob práce jenom ODS, ale - z principu - každé politické strany. Politické strany jsou ten nejzákeřnější a nešpinavější způsob, jak zajistit relativně malé skupince lidí získání moci. A moc korumpuje. To nejsou má slova, to řekl klasik. Disidenti si to uvědomovali. Dokladem bylo OF. Strany jsou pro straníky, Občanské Fórum je pro všechny, byl slogan. Pak přišel pragmatický suchar bez fantazie a řekl, že takové uskupení je klubem a ne akční silou. Založil ODS a tím surově zboural naděje na spravedlnost. Výsledkem je stranický systém. Že to jde navzdory opačným názorům, dokazuje i způsob řízení EU. Je to nesporně obtížnější, ale rozhodně spravedlnější systém. Nezapomeňte na to nejdůležitější. V obtížných situacích přišla k dobru jednota. A tu jednotu právě politické strany rozbily. Nejlepším důkazem je jakákoliv diskuse za komentáři jednotlivých deníků.