Narodil jsem se před 2. světovou válkou. Z toho hlediska jsem vlastně dinosaurem. Podobal jsem se mu i váhou (hmotností). Teď už jsem přece jenom trochu zhubnul. Když jsem si, v souvislosti s tvorbou téhle stránky, prohlížel fotografie, docela jsem si záviděl, jaký hezký život jsem prožil.

Na rozdíl od svých vrstevníků, jsem vystřídal mnoho různých profesí. Začalo to v roce 1954, kdy si tehdejší ředitel chemické průmyslovky v Ústí n/L ing. Haken zavolal otce. „Tvůj chlapec by měl projít výrobou, soudruhu.“ Třetí den už jsem nastoupil v chebském pivovaru a umýval dna sudů. A tak jsem dělal postupně saldokontistu v STS, účetního v restauracích, dělníka na výkopech, voziče materiálu v přádelnách, tanečního mistra, dělníka v chemičce, reklamního fotografa a teprve z této pozice jsem se vrátil do školy.

Pak už učitel, krátké intermezzo v Jabloneckém LIAZu přerušené návratem k reklamní fotografii u mého bývalého žáka a dnes už zastřeleného podnikatele a pak důchod.

Pokud jsem v důchodu učil, tak to bylo na Střední zemědělské škole a obchodní akademii ve Frýdlantě a na Základní škole Na Žižkově v Liberci. Svůj první počítač jsem si koupil v roce 1995 ve svých 56 letech, a proto nemám rád pisálky, kteří s dojemnou vytrvalostí píší o potřebě seznamovat seniory s touto technikou.

Protože stránky dělám z ryzího potěšení, dělám je zadarmo. Podnikatele vyhazuju. Udělal jsem sice dvě výjimky, ale nehodlám v tom pokračovat.
Všem svým známým v okolí jsem buď postavil nebo alespoň pořídil počítač. Také je samozřejmě - pokud je to možné - udržuji. A chtěl bych zdůraznit, že zdarma, protože jsem vždycky cítil odpor k handrkování se o majetek.

Starám se o pejska a závidím mu,jak neúnavně projevuje svůj vděk. Bohužel mi stárne. Na obrázku byly jemu 3 roky a mně 60 - teď už mu táhne na devátý rok.
Nesnáším podlézavost ani farizejství. Kdysi jsem se velice obdivoval jedné novinářce. Co - obdivoval. Já jsem do ní byl zamilován jak studentík. Úplně mě ty pocity přešly, když v normalizačním prověrkovém řízení - v roce 1970 neprošla a ona prosila, prosila, že si svůj život bez novinařiny nedovede představit.

Ta charakterová nepevnost mě vzala půdu pod nohami. Nebyl jsem sice žádný disident, ale měl jsem své zásady. Učil jsem a dělal jsem to, co jsem považoval za správné, a proto se mě dotkla poznámka P. Vopěnky (exministra školství), že učitel = kolaborant. Bylo to nejenom nespravedlivé nařčení, ale také neuvážené. Jestliže je pravda, že jeho přímluvcem ve stranickém vedení Sovětského Ruska byl matematik Alexej Alexandrov, byla to nečekaná špinavost od muže jeho jména.